Pět zásad, které platí pro řízení agentury i horského kola

Martin Brablec

V půlce srpna slavíme narozeniny. Dva roky od oficiálního založení firmy. Chvilka, co? Pohled na Obsahovku před rokem je pro mě přesto něco jako pohled do pleistocénu: vidím podivné bytosti jen vzdáleně připomínající ty současné.

Jasně, rok nazad jsme nebyli v pravěku (ani jsme neměli víc chlupů). To jen kontrast tehdy a teď ve mně budí zdání, jako by nás posunula mimozemská civilizace.

Zásadní (a zcela pozemské) lekce z druhého roku vedení Obsahové agentury vám otevřeně ukážu. A protože po letech nečinnosti právě zažívám prudké citové vzplanutí ke sportu, vypůjčím si pár postřehů z lesních stezek.

Existuje mapa? Tak ji používej

Na kole: Díky GPS vidím, že silnice sice vede rovně, ale když to stočím pěšinkou vlevo a dám si 300 metrů přes kořeny, tak dojedu na stejné místo a neztratím nastoupané metry. Zkrátím si cestu, unavím se míň a vidím hezčí (= opuštěnější) místa.

Při řízení firmy: Řídím marketingovou agenturu. Byznys, který úspěšně provozuje minimálně pár set tisíc lidí na všech kontinentech. Pár dobrých map už na světě je. To, jak dělat obchod, vést lidi nebo nastavovat procesy prostě není nutné vymýšlet od nuly. Čím dál tím víc čtu, sleduju, poslouchám - a hlavně vybrané hned zavádím do praxe a zkouším, co nám sedne.

Za loňský rok patří na čestné místo inspirace z Lencioniho The Five Dysfunctions of a Team a The Advantage, podcastu Build a Better Agency Drew McLellena a z českých třeba z rozhovoru s Vítem Horkým z Brand Embassy.

Ten divný pocit znamená... BACHA!

Na kole: Nevědomý proces, díky kterému přibrzdím před zatáčkou, za kterou leží spadlý kmen, je intuice. Superschopnost, která skutečně existuje.

Chvíle před okamžikem, kdy přebírá vládu intuice.

Po roce praxe: Intuici se snažím čím dál pečlivěji naslouchat. Jakékoliv umlácení neodbytného pocitu racionálními argumenty se mi za uplynulý rok dříve či později vymstilo.

Když varovně křičí u zájemce o práci, ukáže se, že je to potenciální rozvraceč týmu. Když po první schůzce s novým zákazníkem cítím divné mrazení, skončí to nesplněnými očekáváními.

Je jedno, jestli je to opravdu intuice, zkušenost maskovaná za pocity, nebo jen kvalifikovaný odhad. Prostě se jí vyplácí naslouchat a racionálno nasadit do akce až pak.

Zkušený jezdec poradí, ale kopec za tebe nevyjede

Na kole: „Blbě sedíš, máš špatnou výšku sedla a nohy bys měl mít propnutější!” Když už na kole jedete, je těžké vidět vlastní chyby. Něco se vám možná nezdá, ale jezdí to - tak co? Kopanec od trenéra nebo aspoň znalého prodavače pak dokáže zázraky. Dřina je sice pořád na vás, ale najednou to jde líp.

Po roce praxe: Při prvním větším růstu firmy jsem si našel mentora. I když už dnes v kontaktu nejsme, i těch pár schůzek v průběhu několika měsíců mi v mnohém otevřelo oči. Stačilo jen získat nadhled.

Stejně zafungovala i pomoc zvenčí při debatách o značce a dalším směřování, a věřím, že nezklame ani chystaná mastermind skupina a další mentoring, který budu využívat od podzimu díky laskavé pomoci JICu.


Pohled zvenčí vnímám v podnikání jako nenahraditelný. Někdy není příjemný, ale zabírá.

Ostatní cyklisté jsou prostě… ostatní cyklisté

Na kole: Potkávám různé lidi. Někteří netečně projedou a zmizí v prachu. Jiní zahalasí důvěrné „Ahoooj!”, usmějí se, a přidají varování, kde zůstalo bahno. Další slyšíte už kilometr před a ještě půl kilometru po. A pak jsou tu taky ti, kteří o cyklistice hlavně jen mluví.

Po roce praxe: Uklidnil jsem se. Ke konkurenci přistupuju stejně jako k cyklistům, které potkávám. Omrknu, na čem sedí, sem tam s někým chvíli jedeme bok po boku, ale nakonec stejně zamíříme každý svou cestou. A jen na té záleží.

Odpočatý pojedeš líp, nebo aspoň radostněji

Na kole: Když se málo vyspím, nestihnu oběd a večer vyrazím na kopce, tak to nejspíš skončí utrpením. Odpočinek a pořádný zdroj energie nejde ošulit. Ale to je asi každému, kdo se hýbe, dávno jasné, že?

Kdybych náhodou zapomněl, tak mám připomínku přímo před očima

Po roce praxe: Druhý rok Obsahovky byl dost tvrdý. Po krizi na začátku roku 2016, kdy nám přestala vycházet čísla, jsme zabrali a přeskládali, co šlo. Nastartovali jsme tucet nových dlouhodobých spoluprací, povyrostli o pár lidí, přestěhovali se, redesignovali a poměrně zásadně prohloubili kvalitu služeb.

Výsledkem je úplně jiná firma než před rokem. Mnohem silnější, stabilnější a sebevědomější.

Stálo to ale dost energie a mnohdy bych udělal líp, kdybych místo přemáhání se na den vysadil kafe, šel s pořádnou svačinou do lesa a večer brzo usnul. Tak třeba ve třetím roce.

To je vše. Moje poučení z udělené lekce tedy zní: mít oči otevřené, věřit své intuici, hledat zpětnou vazbu zkušenějších, soustředit se na sebe místo na konkurenci a důsledně odpočívat. Prosté jak šlapání do pedálů, že?

Díky všem zúčastněným a jsem hrozně zvědavý na další vývoj!

Zpět

Sdílet

Kdo neměří, neví. Abychom věděli, co vás zajímá, využíváme na webu cookies. Pokud vám to nevadí, stačí, když tu prostě zůstanete.

V pořádku