Řekněte mi víc

1997

Sepisuju vlastní knížku básniček a všude se podepisuju BHK (básnířka Hana Kolářová). Chci napsat román, ale vždycky skončím první kapitolou.

1999

Učitelka poslala do literární soutěže mou povídku o ježkovi, který si přijde na zahradu opéct špekáček. Jsem na oko uražená, že mi o tom neřekla, a schválně nečtu knížky, které jsem v soutěži vyhrála.

2009

Družení s lidmi mi narozdíl od sepsání románu fakt jde, tak se hlásím do Brna na sociální práci. Na praxích v domově důchodců i na ubytovnách mi dochází, že život je fakt pestrý.

2013

Na jaře stážuju v Českém centru v Rotterdamu a v pokoji mi hučí lodě. Na podzim se přesouvám do Cardiffu, kde pečuju o blog a sociální sítě místní neziskovky.

2016

Vracím se do Brna a tři roky pomáhám romským studentům ve vzdělávacím programu Gendalos zvládnout studium na střední škole. Nejraději ale sepisuju jejich příběhy a zviditelňuju naši „neviditelnou“ práci.

2015

Stává se ze mě máma a „být jen na mateřské” mě moc nebaví. Od hřišť a vláčkodrah stále častěji utíkám ke klávesnici a píšu pro svoje první klienty.

2021

Dochází mi, že v marketingu se mám ještě dost co učit. Stává se ze mě markeťačka a později copywriterka v mé oblíbené Obsahové agentuře, jejíž blog už nejméně rok šprtám – teď už šprtám naživo.