Jakub Fürst

PR strategie

Hledám, doluju, předpovídám, analyzuju, píšu a vymýšlím. Předávám dobrý obsah do správných médií a ve správný čas. Kromě toho všechny okolo přesvědčuju o tom, že emoce jsou základ.

1988

Knihovnice mé matce suše oznamuje, že už nám nemá co doporučit. Vše dobré a podstatné jsme prý už přečetli. Odcházím rozladěn.

1993

Spolužáci ve třetí třídě mě znají jako chodící encyklopedii na hesla Pán prstenů, Asterix, Čtyřlístek nebo Spider-Man. Začínám chápat, co je profilace.

2002

Pořizuji si pořádný počítač s patnáctikilovým CRT monitorem. Ve velkém objevuji světovou kinematografii a online poznávám obdobně zaměřené lidi. Komentuju všechny filmy, co vidím. I ty, kterým nerozumím.

2006

Hodně píšu o filmech. Pro dnes už neexistující weby. Žiju svůj sen. Ve Varech i v Hradišti.

2007

Jedu si vyzkoušet, jaké to je pracovat rukama ve státě, kde mi nikdo nerozumí. Na Islandu, jen co by lávovým kamenem od Hvolsvölluru dohodil, dělám Rockefellerovým míchaná vajíčka s krevetami a uklízím pokoje.

2008

Stěhuju se do Prahy a nastupuju do PR agentury. Objevuju, jak to v tomhle světě chodí, a jaké to je, když z vašich podkladů vyjde článek v printu. Zkouším to vysvětlit rodině. Moc to nechápe.

2012

Začínám pracovat v České televizi, kde dělám PR k filmům, dokumentům a seriálům. Květa Fialová mě na jedné tiskovce oslovuje jako prince. Rodina už chápe, co obnáší PR.

2015

Poprvé pracuji na PR k celovečernímu snímku. A hned je z toho Český lev pro nejlepší film. Uvědomuji si, jaké štěstí mám na lidi.

2018

Na pláži v Cannes po dvouleté práci pro síť kin si říkám, že potřebuju nějakou změnu. Na konci prosince dávám filmu sbohem a rok se věnuji jen rodině.

2020

Odpovídám na pracovní nabídku Obsahovky a potkávám se s vedoucí PR sekce Evou. Před první schůzkou piju nápoj s největším obsahem cukru na světě: karamelové Frappuccino ze Starbucksu. Logicky tak nemám konkurenci.

Tři věci, které ovlivnily mou práci

Americká žánrová kinematografie

Odpověď na všechny zásadní životní otázky nehledám v motivačních knihách, ale u Tarantina, Scorseseho, Coppoly, Nolana nebo Kubricka.

Děti

Myslel jsem si, že už svět trochu chápu. Dokud jsem jej nezačal znovu objevovat s mými dětmi.

Lidi

Skoro celý život mám neskutečné štěstí na lidi a pracovní kolektivy. A že se mnou někteří měli svatou trpělivost.