4 důvody, proč z vás videohry udělají lepšího copywritera
Říká se, že kdo chce dobře psát, musí hodně číst. Málokdo ale ví, že vaše copywriterské dovedností vypiluje i pravidelné hraní videoher. Ty totiž nespočívají jen ve střílení démonů, stavění řádků z padajících kostiček a budování zábavních parků. V tomto článku zjistíte, proč by si měl každý copywriter jednou za čas nějakou hru zapařit.
1. Slova jsou ostřejší než meč
Zejména v žánrech jako adventury nebo RPG zažijete kromě napínavých potyček také hltání dlouhých špalků textu. Například když amatérští překladatelé tvořili českou lokalizaci pro hru Baldur’s Gate 2, museli přeložit 4 205 stran konverzací mezi postavami a popisků k předmětům.
A nebo hra Skyrim, ta obsahuje 337 virtuálních knih, které si můžete přečíst. Ano, místo zachraňování světa před nálety draků si můžete sednout do knihovny a číst si, což je zcela nový level prokrastinace.
Ve hrách, kde je konverzace stejně důležitá jako souboje, potřebujete kromě postřehu a strategického myšlení také velkou porci empatie a psychologického umu. Dialogy ve hrách totiž obvykle probíhají tak, že si sami vybíráte reakce.
Můžete reagovat různými způsoby: třeba přátelsky, útočně, vlezle nebo můžete lhát. Pokud však odpovíte špatně, konverzace často skončí ránou pěstí. Ale odpovíte-li správně, nejen že se vyhnete souboji, ale třeba dokonce získáte nového spojence.
I v postapokalypitckém světě hry Fallout si musíte dávat pozor na svá slova. Když někomu řeknete, že jeho obličej vypadá jako zadek, urazí se nehledě na stav, ve kterém se planeta Země aktuálně nachází.
Hra po vás přímo vyžaduje, abyste se vžili do postavy, se kterou komunikujete, a přemýšleli jako ona – taková hra ve vás podněcuje empatii. A ta patří k základní výbavě každého copywritera.
Pokud v mailingu nebo komunikaci na sociálních sítích špatně zvolíte slova, čtenář se na vás naštve a o váš produkt navždy ztratí zájem. Jediná výhoda je, že v copywritingu na vás čtenář po špatné odpovědi pravděpodobně nevytáhne meč.
Krásným příkladem síly konverzace je hra Fallout 2. Pro pokoření závěrečného bosse v ní nepotřebujete vytasit zbraně. Pokud má vaše postava dostatek bodů charisma, můžete ho přemluvit, aby se na svůj ďábelský plán jednoduše vykašlal.
Hru tak vyhrajete bez velkého závěrečného souboje a odnesete si cenné moudro do života – jste-li dobrý řečník, zařídíte klidně i světový mír (ale kolegy v práci stejně nepřesvědčíte, že ty zákusky pro klienty zmizely z ledničky samovolně).
Ve hře Curse of the Monkey Island probíhají šermovací souboje tak, že musíte chytře reagovat na urážky, které vám protivník během souboje říká. Jinými slovy ho musíte „stírat”, abyste ho rozhodili.
- Banner Saga
- Fallout 2
- Baldur’s Gate 2
Banner Saga je plná konverzací s těžkými rozhodnutími. Se skupinou přeživších cestujete severskou krajinou přetékající hladem, utrpením a nepřáteli a řešíte konflikty mezi svými kumpány, které mohou vyústit ve vyhoštění nebo vraždy. Takže v podstatě jako na Facebooku.
2. Kreativitou k překonávání překážek
Pravděpodobně nejdůležitější dovednost, kterou se z videoher naučíte, oceníte nejen jako copywriter, ale v jakékoliv životní situaci vyžadující kreativní myšlení. Každá videohra, na kterou si vzpomente, totiž stojí na principu překonávání překážek.
Ať už střílíte démony, stavíte zábavní park nebo v kůži italského instalatéra zachraňujete princeznu, hra vám pod nohy neustále hází různé druhy klacků, které musíte překonat, abyste došli k cíli. A nikdo vám neřekne přesný postup, jak tyto překážky překonat. Buď si vyhledáte cheaty, nebo musíte zapojit kreativitu a využít dostupné prostředky.
I když hrajete obyčejnou střílečku, jako je třeba Doom, kde laserovou puškou kosíte démony, myslíte kreativně. Ocitnete-li se v situaci, kdy vám dochází munice a před vámi stojí tucet rohatých bestií, musíte rychle vymyslet způsob, jak se z celé této šlamastiky dostanete živí. A přátelská výměna názoru nad šálkem dýňového latté to v tomto případě pravděpodbně nebude.
Dalším skvělým příkladem je hra Hitman, ve které se vžijete do role nájemného zabijáka. Abyste zneškodnili šéfa kolumbijského drogového kartelu, můžete:
- se převléct za tatéra a během tetování ho propíchnout jehlou,
- ho srazit do vody jeho soukromou ponorkou,
- na něj shodit lustr v jeho luxusní vile,
- ho praštit po hlavě sladkovodní rybou, kterou jste ukradli místnímu kuchaři, a poté ho shodit ze skály
- nebo vymyslet desítky dalších způsobů, jak misi splnit. Záleží jen na vašich nápadech (a kreativitě game designera).
Ve druhé misi Hitmana 2 musíte zneškodnit zkorumpovaného technologického experta na závodní dráze v Miami. Jeden z možných způsobů je převléct se za plameňáčího maskota a proklouznout až do jeho kanceláře, aniž by vás v kostýmu obřího ptáka kdokoli poznal. Napadlo by vás to?
A stejným způsobem to funguje nejen v práci, ale i v životě obecně. Stále před sebou nacházíte překážky, pro které hledáte ten správný způsob, jak je překonat. Videohry jsou v tomto ohledu fajn cvičiště. A nikdy nevíte, kdy zrovna budete potřebovat zneškodnit šéfa kolumbijského drogového kartelu – může se to stát prakticky každému včetně copywriterů.
- Baba is you
- Hitman
- FEZ
V deskových hrách, ve sportu i ve videohrách se řídíte pevně danými pravidly. V Baba is you ne. Tam si pravidla upravujete tak, abyste dosáhli svého cíle. Pokud třeba vaší postavě stojí v cestě zeď, upravíte pravidla tak, aby se zeď stala vaší postavou. Pak už si jen vesele nakráčíte ke konci levelu s obřím betonovým kolosem a jede se dál.
3. Text musí fungovat vcelku. Stejně jako zábavní park
Ať už napíšete sebelepší text na landing page, nikdy nesplní svůj účel, pokud zapomenete přidat výzvu k akci. A ať už postavíte ve hře RollerCoaster Tycoon sebelepší horskou dráhu, návštěvníci vašeho parku se nebudou dobře bavit, pokud zapomenete postavit toalety a občerstvení. Znáte to, s plným močovým měchýřem totiž na horskou dráhu vstoupí jen ti nejodvážnější.
Když ve hře RollerCoaster Tycoon návštěvníci vašeho zábavního parku po jízdě na horské dráze pozvrací chodníky, je to problém. Můžete buď horskou dráhu zmírnit nebo najmout dostatek uklízečů. Tak či onak nechcete mít pozvracené chodníky, jinak se k vám návštěvníci nebudou vracet.
Spousta videoher vás naučí přemýšlet nad problémy v širším kontextu a právě takzvané „budovatelské” hry to umí nejlépe.
V těchto hrách stavíte například zábavní park, nemocnici, zoo nebo rovnou celé město. A abyste se stali úspěšným ředitelem/starostou/primářem, musíte neustále myslet na spoustu různých faktorů, které ovlivní váš úspěch.
Při stavění města v Cities: Skylines myslíte na to, zda mají vaši obyvatelé přístup ke zdravotnictví, pitné vodě, zábavě nebo zda vaše hromadná doprava funguje efektivně. A stačí zapomenout na jednu drobnost, jako třeba dostatek policejních stanic, a vaše město pohltí chaos. A to ani nechtějte vědět, co se stane, když se všem obyvatelům vašeho města ucpou toalety (tato situace může ve hře reálně nastat).
Různí hráči zvládají vedení města v Cities: Skylines různým způsobem. Od autora této uživatelské recenze se ale raději neinspirujte.
Při psaní copy je to podobné. Neustále musíte myslet na to, zda váš text splňuje zadání, obsahovou kvalitu, formální pravidla a spoustu dalších faktorů. Výše zmíněné hry vás naučí sledovat úkol v širším kontextu a při jeho řešení neopomenout žádný důležitý aspekt.
Protože jako zkušení hráči moc dobře víte, že stačí jedna drobná chybička v infrastruktuře, a vaše pracně vybudované velkoměsto se rozpadne jako domeček z karet (případně domeček z ucpaných toalet).
- Pharaoh
- RollerCoaster Tycoon
- Theme Hospital
Pokud vás někdy napadlo, jaké to je být egyptským faraonem, tak ve hře Pharaoh zjistíte, že pořádná fuška. Prostě ten dobře známý pocit, když se snažíte postavit chrám bohyni sklizně, ale neustále vás ruší římská vojska, povodně z rozpínajícího se Nilu, hladomory, povstání otroků a podobné nepříjemnosti. Když ale celý tento chaos zvládnete, ta euforie je k nezaplacení.
4. Dva obušky jsou silnější než bazuka
Hráči videoher nejsou solitéři trávící dny i noci bušením do klávesnice u rodičů ve sklepě. Hry mají odjakživa aspekt kolektivní zábavy. Od samého začátku herního průmyslu vznikají hry jak pro jednoho hráče, tak kooperativní – říká se jím multiplayer hry. V takových už nestačí být dobrým hráčem, ale musíte být dobrým týmovým hráčem.
Setkají-li se ve střílečce Counter Strike proti sobě dva týmy, z nichž v jednom spolu hráči komunikují a spolupracují a v druhém náhodně pobíhají po okolí, snadno si domyslíte, kdo se nakonec umístí v čele tabulky.
V kooperativních střílečkách, jako je Counter Strike, hraje týmová spolupráce velmi důležitou roli stejně jako v profesním životě.
Ani copywriter nesedí ve sklepě bez kontaktu s okolím (pouze když zlobí a pošle ho tam projekťák). Aby své výstupy vyladil k dokonalosti, potřebuje neustále spolupracovat se zadavateli úkolu i s kolegy grafiky, projekťáky nebo analytiky. A kdo má s týmovou spoluprací praxi v kooperativních videohrách, v profesi už ho v tomto ohledu nic nepřekvapí.
Redaktor herního časopisu LEVEL a vášnivý hráč World of Warcraft Radek Friedrich jednou v rozhovoru řekl, že hráči, kteří ve World of Warcraft řídí velké gildy o desítkách hráčů ze všech koutů světa, se mohou na místě zvednout a jít pracovat jako manažeři do čela velkých firem.
- Counter Strike
- Overwatch
- Left 4 Dead
Tipy na hry, které vás naučí tuto dovednost:
Counter Strike, Overwatch, Left 4 Dead
Counter Strike mi nikdy nešel, ale přesto jsem u něj s kamarády strávil spoustu hodin. Asi hlavně díky tomu, že i když nejste zas tak dobrý střelec, stále máte šanci na výhru, pokud pracujete jako tým. Když navíc hrajete za protiteroristickou jednotku, úkolem vašeho týmu je odjistit bombu. No není krásná metafora na profesní život?
Co dalo hraní her copywriterům a copywriterkám z Obsahovky?
Hrou mého srdce je Age of Empires 2. Pařili jsme ji s kámoši na střední v počítačové učebně a na různých LAN party (wi-fi ještě nebyla). Naučila mě strategickému plánování, týmové spolupráci a umění rychle reagovat na situaci. V podstatě jsem mohl nastoupit rovnou na důstojnický post do armády. :) Ne, teď vážně, myslím, že obecně nejpřínosnější vlastností pro život, kterou hry učí, je trpělivost. Výsledky se prostě nedostaví hned a dobrat se k úspěšnému konci chce často hodiny soustředění.
Nikdy jsem nebyla velký počítačový pařan, ale v dětství jsem proseděla hodiny u hry Zoo Tycoon s cílem vybudovat nejlepší virtuální zoologickou zahradu. Dnes vidím, že mě naučila pro mou copywriterskou práci důležitou věc – je potřeba se ke svým výtvorům vracet a starat se o ně. Postavit výběh, nakrmit zvířata a pak si své zoo nevšímat se nikdy nevyplácelo. Po čase plot zrezivěl a zvířata v lepším případě utekla a sežrala několik návštěvníků. Vznikl chaos. S texty je to stejné: můžete napsat článek na blog nebo natextovat webovou stránku sebelíp, ale vždy byste se k nim měli po čase vrátit – zkontrolovat, zda všechno funguje, a případně vyměnit nějaký ten copy plot za lepší a účinnější.
Začnu od té nejmilovanější hry, kterou jsem hrála třikrát po sobě. Zaklínač mi dokázal, že opravdu dobrý příběh nestaví jenom na černé a bílé. Žádná postava není vyloženě dobrá nebo zlá. A všechna sebemenší rozhodnutí mají vliv na naši budoucnost. Ve hře mám i jeden ze vzorů své kreativní tvorby. A to ve hře Botanicula, a vůbec ve všech hrách českého studia Amanita Design. To mě naučilo, že rozpustilá hravost je pozitivní a není třeba se za ni omlouvat a že všechno, co vytvořím, by mělo mít duši. No a uzavřu to tím nejpraktičtějším ponaučením: když někdo zabije hodně krav, skočí na něj kraví démon. Tak to radši nedělejte.
Moje vůbec nejoblíbenější hra je The Elder Scrolls V: Skyrim. Dohrál jsem ji asi 4× a časem, který jsem v ní strávil, se žádné jiné hře nevyrovná. Naučila mě vážit si krásy přírody – Skyrim má nádherné lesy, hory i pláně. Také jsem si tehdy uvědomil, jak zlá je rasová nesnášenlivost, protože tato témata se ve hře objevují často – například v konfliktech nordů proti elfům.