Jízda jménem firemní kultura. Culture Rocks a co my na to v Obsahovce

Martina Jiříčková

Když se vyráží „za kulturou”, přichází ke slovu kravaty, motýlci, sáčka, šaty nebo podpatky. Jakmile jde ale o firemní kulturu, pravidla se mění. U nás v Obsahovce za poslední třičtvrtě rok kultura zarejdila řadicí pákou a pedál plynu přimáčkla až k podlaze. Proto nás ale zajímalo, jak si na kulturním písečku hrají velcí kluci a holky z dalších odvětví.

A tak jsme se s Vojtou vypravili na výzvědy. A to rovnou tam, kde kultura válí a Dexter by si za plastovými závěsy bývalých chladírenských prostor liboval – na CULTURE ROCKS do Industry.

Co mnou rezonovalo a jak to vztahuji k Obsahovce?

Jiří Fabián (PurposeFly)

„Chceš dobré lidi? Měj dobrou vizi, pro kterou je nadchneš.”

Jednoznačně souhlas. Když se k vám někdo hlásí, chce vědět, s kým má tu čest. Ale pokud nemáte vymazlený popis firmy na Cocumě, dejte budoucím kolegům alespoň ochutnávku své firmy na webu. Ukažte narovinu, v čem frčíte. U nás se k vizím a vývoji firmy vyjadřuje hlavně Martin.

Autor fotografií: Culture Rocks

„Když ve firmě usekneš jednu hlavu, nikoho to nerozhází, zbytek tančí dál.”

Z Obsahovky odchází náš milovaný Kuba. A velkou část jeho práce jsme byli schopni převzít na bedra (nebo jiné libovolné části hřbetu) my všichni. Takže tančíme dál v nouzovém režimu, hledáme náhradu, ale tančíme. Zvládáte to u vás ve firmě taky?

Jan Bubeník (Bubenik & Partners)

„Z 10 šéfů umí jen 5 definovat, co znamená úspěch firmy. A většina z nich nedokáže říci nebo alespoň odhadnout, kam by se nabízená pracovní pozice mohla posunout.”

Honzovi Bubeníkovi věřím, že si tyto statistiky nevymyslel. V lovení hlav je profík. A jednou z jeho prací je tyto chybějící informace ze zaměstnavatelů vytáhnout. Potom je schopný dodat „kvalitní hlavu”. Bude totiž pasovat na správný krk.

Součástí Obsahovkové kultury je každopondělní počasíčko. Pro klid vaší duše – zůstáváme při něm oblečeni. Dokonce už jsme si na název aktivity, kterou jsme si určili jako pro nás důležitou při workshopu s REMEMBERSHIPem, už tak zvykli, že v ní nevidíme nic úchylného. Proč o něm ale píšu? Protože nám pomáhá v určení toho, jestli jsme úspěšní.

Zaznamenáváme si, co se za uplynulý týden podařilo a kde nás naopak něco pálí. Společně v pondělí mráčky i sluníčka (ano, odtud je název) rozebereme a snažíme se přijít na to, co pro nás jednotlivé úspěchy nebo bolístky znamenají. A do úspěchů firmy tak neustále vidíme všichni.

Jo, jasně že máme i čísla, ale pohodu zajišťuje spíš to počasíčko.

Libor a Jan Musilovi (LIKO-S)

Když už je řeč o číslech, u rodinné firmy LIKO-S musím vypíchnout myšlenku, že „Peníze nejsou cíl, ale vhodné měřítko.” Ruku na srdce, bez peněz spoustu věcí jde, ale vedení úspěšné firmy mezi ně nepatří. A jak zaznělo od Libora Musila, který šel s celou rodinou do rizika a půjčil pro rozjetí firmy 70 milionů (v devadesátých letech!) – „Bez zisku není radost.”

Aby se ale pracovníci LIKO-Su měli na konci měsíce z čeho radovat, musí si výši platu každý měsíc obhájit u svého mistra nebo nadřízeného.

Autor fotografií: Culture Rocks

V Obsahovce si měsíční plat neobhajujeme. O čem ale mluvíme na našem každoměsíčním „jeden na jednoho” (aneb při soukromé poradě s Martinem), je výše měsíčního bonusu. Ta se odvíjela od plnění osobního plánu a přínosu pro firmu. Byla to pro nás užitečná motivace nezakrnět.

Momentálně jsou ale osobní plány ve stejném stavu jako D1. Překopáváme je. A doufáme, že to stihneme do října. Jedno je ale jasné – obhajovací prvek při osobním setkání zůstane.

Pavel Franc (Frank Bold)

Možná si na můj vkus dost silný welcomedrink konečně vybral svoji daň, ale o firemní kultuře ve Frank Bold jsem se mnoho nedozvěděla.

Zůstal ve mně ale silný pocit, že ve Frank Bold jsou skvělá parta. Vypadali, že to, co dělají, dělají rádi a že tomu věří. A stejný pocit si odnesete z návštěvy jejich webovek.

Pavel Franc zmínil i jejich úspěchy v zasazení o změnu legislativy a projekt „Rekonstrukce státu”. Jen v tom důrazu na předání informací o kultuře bych příště přitvrdila. Protože rozhodně bude o čem povídat.

Autor fotografií: Culture Rocks

Adam Hrubý (HRUBY™)

„Když musíš lásku a upřímnost mít napsanou na zdi, tak to působí dost fastfoodově a špatně.”

Také se vám vybavilo pár firem, které do světa hlásají (někdy i zmiňovaným nápisem na zdi), jak jsou otevření a přátelští? Od jejich zaměstnanců ale víte, že je šéf seřve za každý jejich návrh. Pokud u vás vyrábíte jen obraz firemní kultury, pozlátko pro vnější pozorovatele, zaděláváte si na průšvih.

Malá rada pro vaše copy? Nepište na web, že máte přátelský kolektiv, dokažte to.

Diskuzí s Adamem rezonovalo sdělení „Nehrajte si na něco, co nejste, vaši zaměstnanci to prokouknou. A nalákáte tím akorát lidi, kteří budou následně zklamaní.”

„Pokud je majitel, který svoji osobnost propisuje do všeobecné kultury, velký malý kluk s láskou k rychlým a drahým autům, tak z firmy zkrátka skromnou a pokornou značku neudělá.” Dobrou zprávou ale je, že může vybudovat na své osobnosti takovou společnost, ve které se bude cítit fajn on, jeho zaměstnanci a značce uvěří i zákazníci.

Autor fotografií: Culture Rocks

Mimochodem, až bude na webu záznam z přednášek, minimálně tuhle si určitě přehrajte. Slibuji, že se budete dobře bavit nad přirovnáváním silných brandů ke křesťanské církvi. A pojišťovací model po vzoru budhistů vás také dostane do kolen.

Adam Kolesa (Rockaway Capital)

„Když se nasáčkuješ do jiné firmy, hledej srdcaře. Někteří se ukážou hned, ale na jiné si musíš přijít postupně. A odhalí se ti až ve chvíli, když ukážeš, že to s firmou myslíš dobře.”

Project lead v Mall group poslední rok tyto zkušenosti každodenně získává na vlastní kůži.

Klíčem k úspěchu ve firmě je podle Adama probuzení jistoty, že každý zaměstnanec může přijít s novým nápadem. A také v podporování, aby si zaměstnanci brali „věci na sebe”. A nemyslel tím pouze zodpovědnost za úkoly.

Zvnitřnění by mělo přijít i v otázce hodnot firmy. Protože jimi začnou žít až ve chvíli, kdy je přijmou za své.

Rychlá exkurze k nám – dodáváme obsah dlouhodobě a ve zvyšující se kvalitě. To najdete na webovkách. Ale dokud si tuto hodnotu nepřivlastní všichni copywriteři a nebudou jí věřit, tak s klidným svědomím odignorují e-mail od klienta nebo jim nebude záležet na tom, zda přijdou s novým nápadem pro obsah. Díky společnému vytváření hodnot a cílů firmy nám ale vlastní jsou.

Jiří Kalousek (IReSoft)

Jako poslední se do křesílka na pódiu posadil IReSofťák Jirka Kalousek. Do své půlhodiny nacpal spoustu zkušeností s komunikací dovnitř firmy, vizí rozvoje i historek z návštěvy Zapposu, Googlu a Patagonie.

Autor fotografií: Culture Rocks

Řídí se radou „Když si myslíte, že komunikujete dost, komunikujte ještě více.” Odkryli proto interně spoustu postupů, přiklonili se ke kruhovému vedení a transformují se směrem ke svobodné firmě. Ještě jim ale pořádný kus cesty zbývá. Postrádají například transparentnost rozhodování.

Nedá mi to nevzpomenout některé z našich rituálů. O počasíčku už řeč byla, v rozhodování o dalším vývoji nás posouvá dál i páteční retrospektiva. Na ní každý během tří minut představí něco, na čem pracoval.

Při představení projektu totiž může každý zmínit i to, jak probíhá spolupráce s konkrétním klientem. A to je pro nás další díl do mozaiky nastavení budoucí spolupráce.

Pokud vás zajímá nejen firemní kultura, ale i širší pohled na to, jak úspěšné firmy fungují, CULTURE ROCKS je místo, které chcete navštívit. Mě příjemně překvapil formát moderování ve stylu talk-show i dlouhá afterparty, která neomrzela většinu návštěvníků po prvním chlebíčku a získané vizitce.

Zpět

Sdílet

Kdo neměří, neví. Abychom věděli, co vás zajímá, využíváme na webu cookies. Pokud vám to nevadí, stačí, když tu prostě zůstanete.

V pořádku